ALBÍME, albimi, s. f. (Rar) Albeață (1). – Alb + suf. -ime.
ALBÍME, albimi, s. f. (Rar) Albeață (1). – Din alb2 + suf. -ime.
ALBÍME s. v. albeață.
albíme s. f., g.-d. art. albímii; pl. albími